Zvětšování

 

-         zvětšení je poz. obraz větší než původní negativ

-         provádíme na zvětšováku a vždy se řídíme pravidlem, že objektiv má být v poměru k negativu normální (f=u)

 

Rozměry negativu a příslušná f vzdálenost

zvětšováky na malý formát

zvětšováky na velký formát

formát negativu

f objektivu

formát negativu

f objektivu

24x36 mm

50 mm

9x12 cm

135 mm

4x4 cm

55 mm

12,5x16 cm

180  mm

6x6 cm

75 mm

13x18 cm

210 mm

6x9 cm

105 mm

18x24 cm

240 mm

 

-         velikost samotné zvětšeniny vypočítáme, když vzdálenost negativu od průmětny dělíme f objektivu, nebo místo negativu vložíme celuloidové pravítko, tak aby rytá stupnice s mm ležela v rovině emulze, zapneme přístroj a na maskovacím rámu odměříme promítnutou stupnici a podělením dostaneme přímo zvětšení

 

PŘ: Na maskovacím rámu odměříme promítnutou stupnici 50 mm  

    jako 255 mm.

   

    255:50 = 5,1

Budeme tedy zvětšovat 5,1x.

 

Technologický postup zvětšování

1.         příprava lázní

2.        příprava zvětšovacího přístroje:

a)        čištění: tubus, matnice, kondenzor, rámeček pro negativ, měch objektiv, průmětna, pracovní stůl

   -  čistíme nejlépe jelenicí nebo antistatickou utěrkou,  

   -  objektiv štětečkem

b)       centrování žárovky

c)        volba vhodného negativu

d)       čištění negativu (jelenicí, antistat. utěrkou, štětečkem)

3.        vložení negativu do rámečku (emulzí dolů, stranově převrácený)

4.        odcloníme, negativ upravíme do maskovacího rámečku, tak aby kolem nesvítilo bílé světlo, zvedneme zvětšovák, tím vytvoříme požadované zvětšení a zaostříme posunováním objektivu a nakonec zacloníme

5.        naexponujeme zkoušku, zkouška má být přes nejtmavší a nejsvětlejší místa, ideální zkouška je 1/3 velikosti obrazu

 

Technologický postup zmenšování

-         zmenšování je vytvoření obrazu menšího než je negativ

-         provádí se na zvětšováku, který má velký výtah měchu

-         čím větší je výtah měchu, tj. větší vzdálenost negativu od objektivu, tím získáme větší zmenšení

-         základní výtah měchu u zvětšováku je možné prodloužit nástavnými měchy a tubusy

-         postup práce: roztáhneme měch a tím vytvoříme velikost  

                 zmenšeniny a pak ostříme posouváním celé  

                 hlavy

-         protože se světlo soustředí na malou plochu, musí být exp. velmi krátká, výhodné je použít slabou žárovku

-         expozici neprovádíme pomocí červeného filtru, protože velká výtah měchu se může rozhýbat a celkový obraz bude neostrý

-         při velkém zmenšení - velký výtah měchu - je dobré před expozicí chvíli počkat, aby se objektiv nechvěl

-         při zmenšování většinou neprovádíme nadržování a zdržování, protože vzdálenost mezi objektivem a průmětnou je velmi malá

 

Zásady při zvětšování

 

1.      výřez

-         výhodu zvětšování je možnost vytvořit výřez

-         zlepšujeme kvalitu snímku, protože zvýrazníme hlavní motiv, odstraňujeme rušivé prvky z obrazu (předměty a plochy nesouvisející s námětem, velké množství oblohy bez mraků, nevýrazná plocha země)

-         špatným výřezem naopak dobrý snímek můžeme pokazit

-         nejtěžší je vytvořit dobrý výřez přímo při snímkování, proto řada fotografů zvětšuje celý formát negativu, aby ukázala kvalitní výřez

-         u amatérské foto většinou zvětšujeme celý negativ bez výřezu, nebo upravujeme čtvercový formát do obdélníkového tvaru pozitivu

-         můžeme pouze provést výřez pouze po domluvě se zákazníkem, kdy odstraníme většinou rušivé prvky, nebo nezajímavou část oblohy a země

-         v umělecké a reklamní fotografii můžeme s výřezem experimentovat, tak aby snímek byl zajímavý a upoutal

 

a)       obdélníkový výřez postavený na širší základnu

-         tento výřez dává pocit klidu a harmonie, hodí se zejména pro snímky krajin a skupin

-         u snímků krajin se nedoporučuje umístit horizont do středu obrazu; pokud je horizont umístěn v 1/3 obrazu působí krajina vzdušným dojmem - u tohoto záběru je vhodné, aby na obloze byly mraky a obloha byla zajímavá, z tohoto důvodu se využívají zejména v ČB foto různé druhy filtrů, které ztmaví modř oblohy a snímek tak působí zajímavě; v bar. foto se využívá na zdůraznění oblohy polarizační filtr, a různé dělené (přechodové) filtry

-         pokud je horizont v 2/3 obraz působí dramaticky, těžce až smutně

 

b)       obdélníkový výřez postavený na úzké straně

-         hodí se pro zdůraznění jednotlivých předmětů, osob a zvířat

-         při zúžení základny získává snímek na dramatičnosti a můžeme podtrhnout výšku předmětu

 

c)        detail

-         vyzvedneme nejzajímavější partie snímku bez ohledu na okolí

-         pro detail se nejčastěji využívá čtvercový formát, ale můžeme využít jakýkoli jiný formát

-        


nemusí být vyzvětšován na celé ploše, ale můžeme být umístěn na významných místech pozornosti (zlatý řez, středová kompozice)

 

 

d)       čtvercový výřez

-         působí harmonicky a klidem, může se využívat na snímky krajin, zvířat, detailů

-         při vytváření výřezů je důležitý cit, vkus a základní znalost kompozičních zákonů, speciální výřezy je nejlépe provádět nákresem na náhledové foto a příp. se domluvit se zákazníkem

-         nikdy nesmíme zapomenout na vyrovnání kácejících se linií a vyrovnání vodní hladiny

 

2.      Změkčování

-         patří do zásahu při zvětšování, provádíme proto abychom zmírnili hrubé zrno negativu, kontrast obrazu, pleťové vady (zejména v portrétní bar. foto, kde neprovádíme retuš neg)

-         využívá se také pro výtvarné foto, kde chceme docílit zajímavou náladu

-         můžeme provádět několika způsoby:

 

a)       dutočočkou

-         skleněný filtr na kterém jsou vyryté soustředěné kružnice (čím větší počet tím větší změkčení); jsou označeny čísly

-         jinou variantou je filtr, na kterém jsou vyryty mřížky různé hustoty, dávají nejen změkčení obrazu, ale i hvězdicové rozptýlení světelného zdroje; nasazujeme na objektiv; používáme při snímkování i zvětšování

b)       síťkou

-         nasazujeme na objektiv zvětšováku nebo fotopřístroje, nebo upevníme síťku do kartonu a pohybujeme jí mezi objektivem a průmětnou

-         velikost změkčení závisí na hustotě síťky a rychlosti pohybu

 

c)        sklem

-         pohybujeme mezi objektivem a průmětnou

-         velikost změkčení závisí na rychlosti pohybu a síle skla

 

d)       upravené filtry

-         pomocí speciálních filtrů nebo upravených filtrů můžeme získat  zonální ostrost (tj. střed obrazu je ostrý a kraje jsou změkčené)

-         tyto filtry můžeme vyrobit pomocí mikrotenového sáčku, ve kterém uprostřed vyřízneme otvor, nebo na filtr naneseme vrstvu vazelíny v různé struktuře

 

e)       rastr

-         pro výtvarné účely můžeme využívat různých rastrů nebo upravených skel (voda, olej, vazelína...), které dáváme buď na poz. mat. nebo zvěšujeme přímo na negativu)

 

 

3.      Nadržování a zdržování

 

-         je to vyrovnávání nestejně krytého neg. pod světlými místy na neg. zdržujeme (zabraňujeme průchodu paprsků), pod tmavými místy na neg. nadržujeme (prodlužujeme osvit)

-         nadržování a zdržování probíhá současně

-         tyto zásahy provádíme rukou, kterou natvarujeme dle potřeby

-         u složitých tvarů můžeme použít karton, který vyřízneme dle potřeby

-         pokud potřebujeme zdržet místo uprostřed obrazu, vyříznutý karton upevníme na drátek a pohybujeme ze strany na stranu a nahoru a dolů, tak aby drátek nezastínil obraz

-         vyřízlý karton nebo chomáček vaty můžeme umístit na tenké sklo a zase během exp. pohybujeme, aby nevzniklo ostré ohraničení

-         délku nadržování a pohyb si musíme vyzkoušet

 

4.      odsplývání

 

-         používá se při zvětšování dětských sérií, ale může se využít i u jiných druhů snímků, kde chceme plynulé odstup0nování obrazu

-         v kartonu vytvoříme kruh nebo ovál a během celé exp. pohybujeme kartonem nahoru a dolů tak, aby odpslynutí bylo plynulé a neohraničené

-         je třeba delší exp., aby práce nebyla ukvapená

-         tato úprava obrazu působí čistě a romanticky

 

5.      Restituce

 

-         patří do zásahu při zvětšování, provádí se na zvětšováku

-         je to vyrovnávání sbíhavých a rozbíhavých linií, které vznikají při snímkování z nadhledu, podhledu nebo bočního pohledu

-         pokud fotíme na velkoformátový přístroj, kde je možné vyklánět objektivovou část a matnici, vyrovnáváme sbíhavé linie při snímkování a tomu se říká kypování

-         pokud snímkujeme fotopřístroji, u kterých není možné provádět kypování (vyklánění matnice), můžeme použít speciální výchylné objektivy (shift), které umožní vyrovnat sbíhavé a rozbíhavé linie

-         restituci můžeme provádět několika způsoby:

 

1.         vykláněním průmětny

-         tento způsob je nejjednodušší, ale neumožní velké vyrovnání linií a musíme používat vysokou clonu

POSTUP:

¨      nejprve vykloníme průmětnu na straně rozbíhavých linií až do vyrovnání

¨      průmětnu podložíme a vyrovnání zkontrolujeme pomocí milimetrového papíru

¨      zaostříme do 1/3 obrazu a cloníme tak dlouho, až je celý obraz ostrý

 

2.        Vyklánění negativu

-         tento způsob se může provádět jen u zvětšováku, který je proto uzpůsoben tzn. má dostatečně velký prostor pro neg. rámeček

-         tento způsob má stejné nevýhody jako u vyklánění průmětny

POSTUP:    

¨      neg. vykláníme na straně sbíhavých linií, podložíme tak, aby se během exp. nepohl

¨      zkontrolujeme vyrovnání pomocí milimetrového papíru

¨      ostříme do 1/3 obrazu a pak docloníme, aby byl obraz ostrý

¨      vykláníme na straně sbíhavých linií proto, že rozbíhavé linie musí být vždy blíž objektivu

 

3. Vyklánění objektivu

 

SCHEIMPFLUGOVA PODMÍNKA

1)        Vyklánění průmětny na straně rozbíhavých linií - kontrola

2)       Ostření na jedné straně + značka na zaostřovací tyčce

3)       Ostření na druhé straně + značka na zaostřovací tyčce

4)       Zvednutí negativu na straně rozbíhavých linií + podložení

5)       Ostření do 1/3 obrazu

6)       Clona - nízká

 

-         tento způsob je nejobtížnější, ale dostaneme dobré vyrovnání i u velkého zkreslení a nemusíme používat velkou clonu

-         i u tohoto způsobu nastává prodloužení obrazu i vykloníme průmětnu na straně rozbíhavých linií až do vyrovnání, provedeme kontrolu pomocí pravítka a průmětnu podložíme, potom zaostříme na bližší stěnu průmětny a na ostřící tyči si uděláme značku, pak ostříme na vzdálenější stranu průmětny, pak uděláme značku na ostřící tyči, kde končí objektiv

-         o velikost značek na zaostřovací tyči posuneme negativ na straně rozbíhavých linií

-         protože se posunula rovina ostrosti, negativ zase podložíme, aby se během expozice nepohnul

-         nakonec zaostříme do 1/3 průmětny a cloníme, až je celý obraz ostrý

-         hloubka ostrosti s narůstáním clony postupuje o jeden díl dopředu a dva díly dozadu

-         výhoda je, že nepoužíváme vysokou clonu

 

Zpět