Makrofotografie
- foto postup, kterým získáme na snímku u předmětu víc podrobností než vidí lidské oko z 25 cm
- typickým znakem je, že je vyhotovena objektivem fotopřístroje, nikoli mikroskopem
Zvětšení - makrofoto má své hranice:
Ø nejnižší zvětšení je 1:1 (na neg.)
Ø
největší
zvětšení je 30:1 (na neg.) prohlížíme-li lupou
- proto je makrofoto v německé literatuře označována jako "lupová fotografie"
- větší zvětšení než 30:1 dosahujeme líp mikroskopem, který není vhodný pro menší zvětšení
- za spodní hranici makrofoto můžeme považovat taky pozitivv měřítku 1:1. který dostaneme 5násobným zvětšením z negativu pořízeného v měřítku 1:5
- dobrý fotomat. ve spojení s kvalitním objektivem má lepší rozlišovací schopnost než lidské oko - oko rozezná z 25 cm 2 body vzdálené od sebe 0,1 mm a objektiv s kvalitním fotomat. rozliší 2 body od sebe vzdálené 0,02 mm
- makrofoto je mnohem obtížnější než mikrofoto a vyžaduje řadu vědomostí a zkušeností
Ohybové kroužky
- i ten nejlepší objektiv nedá ideálně ostrou kresbu
- nezobrazuje bod jako bod, ale jako nestře ohraničenou plošku
- tato vada vzniká při průchodu světla objektivem
- světelné paprsky se ohýbají na hranách clony objektivu a tak se paprsky dostanou i tam, kde by se podle zákona o přímočarém šíření světla dostat neměly
- průměr tohoto ohybového kroužku d nebo průměr rozptylové plošky můžeme vypočítat dle výtahu:
d = 2,44λ * c * (m + 1) |
λ.......vlnová délka c.......clonové číslo m.......měřítko zvětšení |
- v běžné praxi je výraz m+1 roven 1, takže se vzorec zjednoduší:
d = 2,44λ * c
- ohybové kroužky se uvádějí v mikrometrech a rovnají se clonovému číslu, takže při cloně 1:4 je průměr ohybového kroužku 4 μm a při cloně 22 je to 22 μm
- při mírném zaclonění ostrost stoupá až k určitému maximu, dalším zvyšováním clony ostrost zase začne klesat, proto se doporučuje používat clonu 5,6; 8 a nejvýš 11
- objektivy vykreslí jen 1 rovinu předmětu kolmou k ose objektivu, ostrost před a za touto rovinou velmi rychle ubývá
Hloubka ostrosti je dána 3 činiteli:
a) clonovým číslem - zacloněním hloubka ostrosti roste
b) zvětšením obrazu - čím je menší zvětšení, tím je větší HO.
c) přípustná velikost rozptylové plošky - čím je větší velikost rozptylové plošky, tím je větší hloubka ostrosti
Velikost ohniskové vzdálenosti
- ze vzorce (d = 2,44λ * c) vyplývá, že hloubka ostrosti nezávisí na f objektivu
Délka výtahu
- čím je větší vzdálenost neg. od objektivu, tím dostaneme větší zvětšení
- tato vzdálenost je ovlivněna f objektivu
délku výtahu si můžeme vypočítat:
- chceme-li zvětšení 2:1 a máme f = 50 mm, vypočítáme obrazovou vzdálenost ze vzorce:
b = f(m+1)
b = 50*(2+1)
b = 50*3
b = 150 mm
Ke zvětšení 2:1 potřebujeme výtah 150 mm.
- délku výtahu měříme v hlavní rovině objektivu nebo od roviny kde leží clona
- v praxi si nastavíme výtah přibližně a velikost zvětšení kontrolujeme na matnici